Sebeobrana

Základní podstatou toho, proč se lidé učili bojovým dovednostem je, že chránili sebe samotné, své rodiny, společenství, státy. Menší se chránili před většími, slabší před silnějšími, méně průbojní proti agresivním. Chránili si obydlí, majetek, rodiny a životy. Pro každého tvora na planetě je zcela přirozené chránit se před vlastním zánikem. Každý tvor má své způsoby, chování a reakce, které používá v případě reálného ohrožení jeho existence.

Dnešní sebeobrana, nebo jak se často říká „moderní sebeobrana“ vychází ze stále stejného principu. Bránit se a uchránit si vlastní existenci. Sebeobranou však není jen to, že se naučíte spoustu technik, jejichž použití vás následně kdykoliv spolehlivě ochrání před případným nebezpečím. Sebeobranu je nutné chápat především jako způsob určitého myšlení, kdy při zdokonalování se v praktikování technik vycházejících z principů staletí rozvíjejících se bojových umění a při zdokonalování se ve vnímání reálného nebezpečí, získává člověk určitý „vhled“ do problematiky sebeobrany a jejich principů. Následně v reálném životě přizpůsobuje své chování a jednání tak, aby byl kdykoliv schopen rozeznat přicházející nebezpečí a efektivně této situaci čelit.

Systém tréninku sebeobrany v Bujinkanu podporuje právě onu eventualitu každého jedince a snaží se o pochopení pravé podstaty řešení konfliktních situací. Z tohoto důvodu striktně nerozděluje sebeobranu vhodnou pro bezpečnostní složky, pro záchranáře, sebeobranu pro ženy či sebeobranu pro seniory. Vnímá jen, že každé odvětví lidské činnosti, ale i každý jedinec má svá specifika, kterým se volně přizpůsobuje a dále se vyvíjí.